Narodila se v roce 1917. V dětství vystupovala v rozhlasovém pěveckém sboru, později studovala zpěv na konzervatoři. Začala studovat práva, která ale nedokončila. Během studia se seznámila se zpěvákem Arnoštem Kavkou, který ji nabídl místo zpěvačky v orchestru Blue Boys. Namísto studií se plně začala věnovat hudbě.

Po ukončení angažmá u Blue Boys účinkovala koncem třicátých a začátkem čtyřicátých let s několika dalšími kapelami - např. se souborem Jiřího Verbergera, orchestry Harryho Hardena, Dolfiho Langera, Emila Ludvíka.

Její zpěvní projev, ač byl poznamenán lehkými nedostatky ve výslovnosti (zejména hlásky ř) si brzy získal oblibu u veřejnosti.

V roce 1938 vyšly její první nahrávky na gramofonových deskách Esta. Z raných nahrávek lze zmínit Já vím, že se to nehodí (Pravdivé blues), Noc ve vlaku a Nálada. Na deskách Esty pak v následujících letech vyšla řada písniček v jejím podání za doprovodu orchestru Emila Ludvíka, Jaroslava Maliny a S. E. Nováčka. Z těchto nahrávek připomeňme Sjezd swingařů, Bývám sentimentální či Prosím, nerušit.

V roce 1940, když zpívala na koncertě v Lucerně s orchestrem Emila Ludvíka, zaujala R. A. Dvorského, který jí pozval do svého orchestru. S Dvorským pak zpívala od roku 1940 až do rozpuštění jeho orchestru koncem války. Na repertoáru měla především šansony a pomalejší písně. V této době natočila několik nahrávek na desky Ultraphon (např. písně Černá káva, Zítra, Smutná neděle, Volám tě písní svou).

Objevila ve filmu "Život je krásný" v pěveckém triu zpívala píseň Jednou, jen jedenkrát. Téhož roku natočila ještě píseň V objetí tvém do filmu "Okénko do nebe" (na deskách vyšla tato skladba v podání Inky zemánkové) a v roce 1942 dabovala Adinu Mandlovou ve filmu "Velká přehrada" v písni Prodávám polibky.

Po válce Vincíková zpívala nějaký čas v rozhlase a na zájezdech s orchestrem Boba Clithera. V roce 1947 hrála a zpívala v divadle Ference Futuristy Scéna FF. Později vystupovala s Emanem Fialou na estrádách a zpívala s orchestrem A. Hrbáče v Ostravě a na zájezdech v Polsku.

Od roku 1960 po několik let opět vystupovala s R. A. Dvorským, který ji doprovázel na klavír. V polovině šedesátých let ukončila svou pěveckou kariéru. Od roku 1966 až do své smrti byla prodavačkou v prodejně s gramofonovými deskami. V roce 1969, nedlouho před svou předčasnou smrtí, ještě vystupovala v dokumentu ČST o R. A. Dvorském Život plný písniček.

Zemřela v roce 1971.

 C

Dostupné desky:

Zdena Vincíková - Volám tě písní svou (Radioservis, 2004)

Emil Ludvík - Harlem volá (Radioservis, 2003)

Navzdory osudu (Židovské muzeum v Praze, 2003)

C

Dokumenty dostupné na internetu:

Portrét Zdeny Vincíkové (G. Gössel, 2001)