Czechoslovak Retro Music 1930s, 1940s 

CS RETRO

HLAVNÍ STRANA

AKTUALITY

OSOBNOSTI

GALERIE

PÍSNIČKY

ODKAZY

10. 2. 2022 | J. Müller 

ALL

Josef  Venclů (1904 – 1967) byl český houslista a kapelník. Narodil se v Husovicích na Moravě (Dnes část Brna) dne 6. března 1904. V roce 1930 se přestěhoval do Prahy, kde se živil hudbou v různých barových kapelách, např. V baru Turandot  v ulici Na Můstku, krátce také hrál v Českých Budějovicích, kde byl angažován v tamní kavárně Corso. Od roku 1932 již opěthrál jako sólový houslista v různých pražských nočních podnicích. Od roku 1933 vystupoval Venclů již se svým orchestrem v nočním podniku Olympic Dancing ve Spálené ulici. V polovině třicátých let se Josef Venclů oženil a krátce nato se mu narodila dcera. 

V roce 1937 se jako houslista poprvé objevil ve filmu Lízin let do nebe. Poté účinkoval ještě v několika filmech, vždy to byla postava barového houslisty, např. ve filmu Dědečkem proti své vůli či U svatého Matěje (oba z roku 1939. 

Začátkem německé okupace hrával se svým souborem v nočním podniku Boccaccio, jeho orchestrem prošli hudebníci jako např. Alois Wolf, Alois Bureš, Ferdinand Hrubý, Karel Venzara.

V březnu roku 1941 se poprvé objevil s kapelou v nahrávacím studiu firmy Ultraphon, se svým orchestrem natočil několik písní se slovenským zpěvákem F. K. Veselým pro značku Telefunken, na etiketách gramodesek ovšem jméno jeho orchestru nebylo uvedeno.
Od října roku 1941 natáčel se svojí kapelou pro Ultraphon další gramofonové nahrávky, byly to většinou orchestrální náladové snímky, ve kterých byla dominující jeho hra na housle. Na některých snímcích hrála na klavír i jeho manželka Margit. V prosinci téhož roku natočil instrumentální verzi slavné písně Lili Marlen, v lednu 1942 pak natočil i česky zpívanou verzi v podání Lili Hodáčové. Během války natočil přes třicet snímků, většinou instrumentální úpravy klasických tang, výjimečně doprovázel i populární zpěváky, např. Oldřicha Kováře.

 Po skončení války účinkoval jako studiový soubor pro nově vzniklé Gramofonové závody, doprovázel např. Oldřicha Nového (snímky ze hry Nového divadla Chůdy pana Celestýna) či natočil písně z operety Josefa Stelibského operety U veselého kamzíka, které zpívali Oldřich Kovář a sólisté Tylova Divadla v Nuslích Fanda Mrázek a Gabriela Kučerová.
V letech 1947 a 1948 nahrál pro gramofonové desky přes čtyřicet snímků, především se slovenskými zpěváky F. K. Veselým či Vierou Rackovou. Na několika snímcích se prosadil jako zpěvák také bubeník z jeho kapely Václav Petlan.
Počátkem roku 1948 mohli Josefa Venclů spatřit i filmoví diváci ve filmu Dnes neordinuji kde s orchestrem doprovázel herečku a zpěvačku Pavlu Vrbenskou v písních Kateřino a Jednou se zamilovat. V první polovině padesátých let natočil několik hitů se zpěvákem Václavem Petlanem, později natáčel snímky již jen se studiovým smyčcovým orchestrem, podobným tomu, jako byl tehdejší populární orchestr Dalibora Brázdy. Jednalo se opět většinou o náladové snímky ve stylu vyššího populáru, ať již orchestrální tak i zpívané (v podání Rudolfa Cortése nebo Richarda Adama).
V roce 1960 mu nahrál TOČR (Taneční orchestr československého rozhlasu v Praze) pod vedením Karla Krautgartnera jeho skladbu Na shledanou v neděli a ještě v roce 1963 vyšla jeho skladba Orinoko, kterou zpívali Josef Zíma a Věra Benešová.
Josef Venclů zemřel v Praze v roce 1967 ve věku 63 let. 

SSS