Narodila se 14. 5. 1920 v Terezíně. Studovala odbornou knihkupeckou školu, současně od roku 1935 zpívala v Kühnově dětském sboru. (spolu s ní tam jistou dobu působil i její bratr Vladimír Salač, který byl hlavně ve čtyřicátých letech oblíbeným filmovým hercem)

Později studovala zpěv u profesorky Holečkové-Dolanské. V roce 1939 spoluzaložila vokální trio, které se později proslavilo jako Allanovy sestry (bližší podrobnosti o jejím působení s tímto tělesem je uvedeno ve zdejším profilu Allanovy sestry).

Jiřina Salačová se krom zpěvu s Allanovými sestrami začala od roku 1940 prosazovat též jako sólová zpěvačka orchestru Karla Vlacha.

Na gramodesky nahrála své první sólové písně (Tři věci a Když nám bývalo šestnáct) až koncem roku 1941. V té době často účinkovala s orchestrem Karla Vlacha i v rozhlasových pořadech.

Rok1942 jí přinesl hity Nevíš, ach nevíš, Prosím neodcházej, Jen jednou a tisíc let. O rok později, v roce 1943 nazpívala s Arnoštem Kavkou dueta: Ty máš mne a já mám tebe a Ptám se tě dnes naposled, sama pak excelovala v písních Šeříky a Teď raději mlč (je zajímavé, že o pár měsíců tuto píseň, ale v naprosto jiné úpravě, nazpíval také R. A. Dvorský). Zvláště populární byla v té době píseň s názvem Milý pane Nový, ve které Jiřina Salačová opěvovala slavného herce Oldřicha Nového.

V roce 1944 se staly obrovskými hity písně v jejím podání: Už je tomu dlouhých čtrnáct dní a zvláště Šumění deště a Pod starou lucernou. Tehdy si také zahrála malou roli zpěvačky ve filmu Sobota, kde zpívala také píseň Opona padá.

Ačkoliv doménou Jiřiny Salačové byly spíše písně lyrické, volnějšího tempa, dovedla ovšem také dobře zazpívat i věci rytmičtější, jako např.  S rytmem o závod, který byl jejím posledním snímkem, který natočila těsně před koncem války. 

I po skončení války pokračovala její spolupráce, nyní již s „omlazeným“ orchestrem Karla Vlacha. Mezi úspěšné snímky roku 1946 se mimo jiné zařadily tyto písně: Blízko nás dvou, Nepoznám, Již se nepotkáme víc a Světla promenád. Největšími hity tohoto roku se ovšem staly písně Říkej mi to potichoučku a Bílé vánoce.

Od roku 1947 vystupovala s Vlachovým orchestrem již jen příležitostně z rodinných důvodů, spíše s kapelou nahrávala nové hity, jako byli např. : Tvůj krok zní, Růže v okně, Jsi můj. Tehdy nazpívala několik písní i anglicky, byly to snímky jako: I know Why či Dearly Beloved. 

Rok 1948 jí přinesl jeden velmi úspěšný hit: Dárek na památku, a o rok později nahrála řadu populárních písní, jako byli např. Srdce snad nemáš, Bílé mraky, Pověst o zvonech, Vyznání v růžích.

Počátkem padesátých let spolupracovala se Studio Clubem S. Záděry. Občas hostovala také v Bratislavě s orchestrem Juraje Berczellera a na zájezdech spolupracovala s vokálním kvartetem Lišáci až do roku 1958, kdy se toto uskupení definitivně rozešlo.

Další snímky natočila na gramodesky až v roce 1953, tehdy  Noc a den, To se pořád říká, Tak já nevím, a o dva roky později natočila s orchestrem Ladislava Bezubky snímek Jiří se nežení.

Pak vystupovala Salačová již jen sporadicky s kapelami L. Bezubky, G. Broma nebo F. Petra. Poté vystupovala již jen příležitostně a věnovala se také pedagogické činnosti. Od roku 1962 zpívala ve vokálním souboru pod vedením Lubomíra Pánka, který svými vokály doprovodil nejednu z hvězd české pop-music šedesátých let.

Na Bratislavské lyře 1974 byla vyznamenána zlatou lyrou za zásluhy o rozvoj české taneční písně. V roce 1984 se jí podařil comeback, s orchestrem Václava Hybše s úspěchem absolvovala turné jeho předvánočních koncertů.

Zemřela v roce 1991.

C

C

Dostupné desky:

Když jsem kytici vázala (Levné knihy, 2000)

Jiřina Salačová - Říkej mi to potichoučku (Radioservis, 2008)

C

Literatura (výběr):

V. Dvořák: Začínáme od Adama (Mladá fronta, 1960)

C

Hudební ukázky:

Seznam videí Jiřina Salačová na kanálu Brichy2

C

C