U sběratele a opraváře starých gramofonů Martina Stránského se podařilo v nedávné době objevit jednu velice zajímavou a vzácnou standardní gramofonovou desku.

Jedná se o poměrně velkou raritu, protože doposud se nikde mezi sběrateli, nebo v žádném archivu neobjevil žádný její exemplář.

 

Tato gramofonová deska byla vydaná v roce 1937 u gramofonové firmy Esta, a protože sloužila pouze pro reklamní účely Československých státních drah (ČSD), byla tehdy vylisována pouze ve velmi malém nákladu.

Jsou na ní nahrány dvě skladby: píseň Pojeďte s námi, s podtitulem foxtrot výletních vlaků ČSD, a hudbu a slova k ní napsal Emil Doležel, vrchní adjunkt státních drah. Píseň zpívá Karel Ludvík, úředník ředitelství státních drah za doprovodu Orchestru Swing Rhythm pod vedením Milana Hally. Na druhé straně gramofonové desky je nahrána pomalá orchestrální skladba Tichá cesta, jejímž autorem je Milan Halla a je nahraná stejným hudebním souborem.

O zpěvákovi Karlu Ludvíkovi se nepodařilo zjistit nic, zato nahrávky hudebního tělesa Swing Rhythm jsou jediné zvukové dokumenty, které tento soubor natočil pro gramofonové desky.

Příběh orchestru Swing Rhythm je sice krátký, ale zajímavý:

Za historií tohoto tělesa se musíme vydat až do poloviny třicátých let.

V době, kdy v USA byl na vzestupu popularity hudební styl zvaný swing, což bylo vlastně další vývojové stadium jazzu, jeho ozvěny začaly pronikat i do tehdejšího Československa.

Tento styl hudby byl tehdy ale populární pouze mezi úzkou vrstvou mladých lidí. Někdy v té době založili studenti pražského jazykového gymnázia Prague English Grammar School (PEGS) jazzovou skupinu a nazvali ji podle své školy – PEGS. Jejím vedoucím se stal mladý a nadaný klavírista a aranžér Milan Halla, syn ředitele firmy Čedok. V původní sestavě hráli také budoucí slavní představitelé našeho swingu – Fritz Weiss na trubku a Václav Novák na altsaxofon.[1]

Tato skupina účinkovala na různých školních akcích, večírcích a také na tanečních kurzech.

Soubor PEGS se brzy rozšířil na desetičlenný orchestr a přejmenoval se na Swing Rhythm Milana Hally. Tento soubor byl kuriózní tím, že v něm spolu hráli Češi, Němci i Židé.[2]

Nejvíce informací o vzniku a krátké historii tohoto jazzového souboru napsal Zdeněk Novák, který v těch letech vedl studentský soubor Young Fellows a s orchestrem Swing Rhythm často spolupracoval. Podal o tom zajímavé svědectví v knize Swing a svoboda za mřížemi: „Zkoušky orchestru byly skutečnou babylónskou věží, hudebníci mezi sebou mluvili anglicky, německy a česky. Většinou ovládali všechny tři jazyky dobře. Chodil jsem na jejich zkoušky často, zejména když náš orchestr s nimi navázal těsný styk, že jsme si navzájem pomáhali, (dva členové Swing Rhythm – Hans Gaspary a Mirek Poborák – účinkovali se mnou o prázdninách 1938 v Jugoslávii.) Mirek Vrba a Olda Podhrázský vypomáhali Milanovi, když se jeho orchestr začal rozpadat emigracemi hudebníků a z rasových důvodů…“

Orchestr Swing Rhythm hrál až na malé výjimky jenom psané úpravy amerických a vlastních skladeb aranžované Milanem Hallou, nebo Fritzem Weissem.

Swing Rhythm hrával v Čs. aeroklubu, na parnících Pražské paroplavební společnosti, a v tanečních vagónech ČSD. Angažmá u ČSD a nahrávání reklamní gramodesky pro tuto společnost spolu tedy zřejmě souvisí.

Kapela Swing Rhythm se začala rozpadat kvůli vypjaté politické situaci na podzim 1938. Někteří Němci odmítali hrát se Židy a řada židovských hudebníků se rozhodla raději emigrovat před blížícím se nacistickým nebezpečím.

Orchestr se nicméně ještě krátce podařilo udržet při životě pod počeštěným názvem Soubor rytmiků, protože do něj mezitím přešli hudebníci z rozpadlého Novákova souboru Young Fellows. Naposledy tento orchestr vystoupil 1. března 1939 na koncertě ve Radiopaláci na pražských Vinohradech. Jeho vedoucí, Milan Halla stihl emigrovat do USA ještě před obsazením zbytku Československa Německem. Po válce se k nám nakrátko vrátil jako důstojník americké armády.[3]

Po rozpadu Hallova orchestru přešli zbylí hudebníci do právě se formujícího jazzového souboru Emila Ludvíka což bylo slavné hudební těleso složené z těch nejpravověrnějších swingařů, které působilo v letech 1939 – 1942.

 

Zpět ke gramofonové desce: Ta se bohužel se dochovala poškozená, prasklina začínala na okraji desky kolmo na drážky a stáčela se směrem ke středu a pokračovala vodorovně s drážkami, takže nebylo možné ji přepsat klasickém gramofonu. Díky pracovníkům digitalizačního oddělení Muzea hudbu se podařilo ji zrekonstruovat.

 

Zdroje:

NOVÁK Zdeněk. Swing a svoboda za mřížemi. Praha 2005.

DORŮŽKA Lubomír, POLEDŇÁK Ivan. Československý jazz, minulost a přítomnost. Praha 1967.

C

C