CS Retro Music

                                                                     Czechoslovak Retro Music 1930s, 1940s 

  Stránky věnované české a slovenské taneční hudbě 30. a 40. let    
 

CS RETRO

HLAVNÍ STRANA

AKTUALITY

OSOBNOSTI

GALERIE

HUDEBNÍ VIDEA

ANKETY

DISKUSNÍ FÓRUM

INZERCE

ODKAZY


      

 

 

         

S. E. Nováček

4.1. 2010 | J. Müller

 

Skladatel a kapelník S. E. Nováček (vlastním jménem Blahoslav Emanuel Nováček) se narodil 2. 1. 1911 v Praze. Od sedmi let se začal učit hře na klavír a housle a později také zpěvu. V době studií hrával jako pianista ve školním orchestru nazvaném The Black Original Felixband, první angažmá dostal v roce 1927 v orchestru tanečního orchestru taneční školy Bohumila Červinky. Poté hrál nějaký čas v orchestru kapelníka Eduarda Koliandra a v roce 1930 také v sextetu Rytmic Boys nějaký čas také v barové kapele kavárny Rokoko.

V sezóně 1931/1932 hrál Nováček v kavárně Skaut ve Vodičkově ulici, krátce účinkoval jako klavírista v orchestru Osvobozeného divadla a v roce 1932 nastoupil jako pianista a akordeonista do orchestru E. F. Buriana, s nímž hrál v kabaretu Červené eso. Poté krátce hostoval v kavárenské kapele v Mánesu, než v roce 1935 zakotvil v orchestru divadla Vlasty Buriana, který vedl Eman Fiala. Zde až do roku 1938 krom hraní na piano také skládal své první skladby a také aranžoval. V roce 1937 s podílel rovněž na úpravě Fialovy hudby pro film "Tři vejce do skla". V roce 1939 složil hudbu ke slavnému filmu "Kristián", ve kterém zazněly písně Jen pro ten dnešní den a Nečekej, nečekej. Při natáčení filmu ho o spolupráci požádal Oldřich Nový a nabídl mu, aby se stal kapelníkem a skladatelem v jeho Novém divadle. S. E. Nováček souhlasil a napsal hudbu k úspěšným komediím Nového divadla jako byly hry: Karolina, Muži nestárnou, Jedenáctý v řadě či Chůdy pana Celestýna. V Novém divadle Nováček vydržel až do roku 1948, kdy bylo zrušeno.
V roce 1939 složil ještě hudbu k filmu "Dívka v modrém", ve které zazněly písně Dívka v modrém v podání Oldřicha Nového a Růže nad mojí mříží v podání Lídy Baarové, v roce 1940 složil hudbu k dalšímu filmu s ústřední dvojicí Baarová-Nový s názvem "Život je krásný", Oldřich Nový zde zpíval píseň Bílé ruce a také zde zazněla skladba Jednou, jen jedenkrát v podání zpěvačky Zdeny Vincíkové. O rok později složil hudbu k filmu "Hotel Modrá hvězda", kde zazněl v podání zpěvačky Inky Zemánkové jeho největší hit-Slunečnice.
V roce 1941 byl vedením firmy Esta požádán, aby sestavil pro účely nahrávání studiový taneční orchestr, v němž hráli muzikanti, které si S. E. Nováček "vypůjčil" z různých orchestrů, zejména z orchestru Karla Vlacha, či z divadelního orchestru Národního divadla. Jeho studiový soubor natočil pro značku Esta v letech 1941 - 1945 několik desítek nahrávek. Se svým studiovým souborem doprovázel populární zpěvačky a herečky té doby, např. Zdenu Vincíkovou, Jiřinu Šejbalovou, Ljubu Hermanovou, Věru Stránskou, ze zpěváků to byli např. J. M. Kamenický, Jindra Láznička či Rudolf Cortés. Při nahrávání se studiovým orchestrem měl Nováček možnost natočit na gramofonové desky i spoustu svých skladeb jak písní, tak i orchestrálních. Mnoho skladeb se současně s původním vydáním na gramodeskách značky Esta dostalo také na konkurenční značku Ultraphon v provedení orchestrů R. A. Dvorského či Karla Vlacha a v podání jejich "dvorních" zpěváků.
Například slavná Slunečnice na Estě zazněla v podání Boženy Portové (pozdější členky Allanových sester) a Lišáků, na Ultraphonu vyšla v podání Inky Zemánkové, Lišáků a orchestru Karla Vlacha.
Poslední nahrávky Nováčkova studiového orchestru pocházejí z prosince roku 1945, na nich doprovází slovenského zpěváka F. K. Veselého.
V letech 1944 působil Nováček jako hudební referent gramofonové firmy Esta. V roce 1947 navázal spolupráci s dvojicí Voskovec a Werich a pro aktualizované nové nastudování jejich hry Pěst na oko složil S. E. Nováček tři nové skladby (Balada o byrokratovi, Píseň o Čehonovi, Nedáme se otrávit), které doplnily původní hudbu Jaroslava Ježka. Jednalo se o úplně poslední společné písně dvojice V a W a firma Ultraphon je ještě v tomtéž roce natočila na gramodesky za doprovodu Vlachova orchestru. Rovněž v roce 1947 dokončil na pražské konzervatoři skladbu u profesora Aloise Háby a v pozdějších letech se věnoval práci pro film, rozhlas a divadlo. (Složil např. hudbu ke známé filmové komedii "Hostinec u Kamenného stolu".
Zemřel 27. 3. 1979.

C
C
Dostupné desky:
 

RAD

 

RAD

 

RAD

 

RAD

 

 



 

 

 

 

 

 

 

 

   
       
     
  CS Retro Music, 2010