CS Retro Music

                                                                     Czechoslovak Retro Music 1930s, 1940s 

  Stránky věnované české a slovenské taneční hudbě 30. a 40. let    
 

CS RETRO

HLAVNÍ STRANA

AKTUALITY

OSOBNOSTI

GALERIE

HUDEBNÍ VIDEA

ANKETY

DISKUSNÍ FÓRUM

INZERCE

ODKAZY


      

 

 

         

S. E. Nováček

4.1. 2010 | J. Müller

 

S. E. Nováček (vlastním jménem Blahoslav Emanuel Nováček) se narodil 2. ledna 1911 v Praze. V sedmi letech se začal učit hře na housle a později také na klavír. V roce 1924 založil s několika přáteli amatérský školní orchestr, o něco později, v roce 1927 hrával v pražských Holešovicích na klavír v kinech, kde doprovázel němé filmy. Poté v sezóně 1927/1928 působil u tanečního mistra Bohumila Červinky, kde se seznámil s nejnovějšími tanečními novinkami, v dalších letech pak působil jako pianista v různých kavárenských kapelách: The Black Original Felix Band, Orchestr Eduarda Koliandra aj. O Eduardu Koliandrovi podal ve svých pamětech zajímavé svědectví:

„Koliandr měl několik orchestrů a zaměstnával řadu hudebníků. Hrál jsem obvykle 3-4 krát v týdnu a to mně stačilo na živobytí – dostávali jme tehdy hodně peněz, dvacet korun za hodinu. Koliandr byl vlastně podnikatelem nikoliv dirigentem – jeho soubory hrály třeba na několika místech najednou. On to vše večer obešel, vyinkasoval peníze a vyplatil muzikanty. Přes den byl zaměstnán v bance.“ (Hudba pro radost V – VIII/1968)

Nováček potom hrával s různými pražskými soubory v kavárnách Turandot a Rokoko. V souboru v kavárně Rokoko hrával mimo jiné s hudebníky jako byli Standa Kukačka, Josef Pelant, nebo František Solil. To bylo na přelomu dvacátých a třicátých let.

V roce 1932 krátce hrál také v Ježkově orchestru Osvobozeného divadla a brzy na to ho E. F. Burian angažoval do orchestru v kabaretu Červené eso. Ani tam ale nemělo jeho angažmá dlouhého trvání, kabaret Červené eso ukončil za půl roku svoji činnost.

Poté hrál Nováček na klavír opět v různých pražských kavárnách (Skaut a Mánes) a od roku 1935 byl angažován Emanem Fialou do orchestru divadla Vlasty Buriana:

„Po krátkém angažmá v Mánesu jsem odešel do divadla Vlasty Buriana, kde jsme místo předeher hráli foxtroty, tam jsme již účinkovali ve velkém obsazení se třemi saxy, třemi plechy, piánem, basou a bicími. Eman Fiala tam dělal „dirigenta“; lidi se chtějí na něco dívat, tak on před námi mával rukama a byla to taková show. [] A pak za mnou přišel Vlasta Burian a řekl: „Hleďte, co takhle udělat Sedláka a básníka a trošku to zjazzovat?“ Řekl jsem, že to zkusím, začal jsem o tom přemýšlet, rozebírat a najednou jsem zjistil, že to krásně jde. Burianovi se to nějak zalíbilo, že řekl: „Hele, klavíristo, já ti přidám na aranžmá, noty, péro a inkoust a budeš dělat, co ti řeknu“. Tak vznikly další úpravy, jako Madame Butterfly, Orfeus a všechno možné. Měli jsme s tím v Burianově divadle velký úspěch“.

(Hudba pro radost VIII – X/1968)

Do této doby spadá také Nováčkova spolupráce na úpravách hudby k filmu Tři vejce do skla, kterou složil Eman Fiala. Na jaře roku 1939 byl požádán režisérem Fričem, aby složil hudbu do chystaného filmu Kristián. V něm zazněly dvě Nováčkovy písně – Jen pro ten dnešní den v interpretaci Oldřicha Nového, který hrál ve filmu hlavní roli a Nečekej, nečekej, kterou zpíval R. A. Dvorský. Ten nejen, že ve filmu účinkoval jako zpěvák a kapelník v baru, ale také se svým orchestrem nahrál kompletní hudební synchron k celému filmu.

Při nahrávání hudby ke Kristiánovi se Nováček seznámil s Oldřichem Novým, který ho ihned angažoval jako kapelníka do jeho Nového divadla: „Pak jsem u Nového nastoupil a každá druhá komedie byla s mou hudbou a v mé instrumentaci. Byla to však velká dřina: seděl jsem u klavíru, dirigoval jsem scénu nahoře a dole zase orchestr a k tomu jsem ještě musel hrát všema deseti. Byla to pouze malá skupina, houslista jednou nohou tloukl do bubnu, basu jsme neměli, a každý střídal několik nástrojů – trumpetista hrál ještě housle a klarinet, violoncellista na kytaru a tenorsaxofon a někdo také na harmoniku.“

(Hudba pro radost VIII – X/1968)

Nováček potom v letech 1939 – 1942 napsal hudbu ke hrám Nového divadla Muži nestárnou a Jedenáctý v řadě. Práce u Oldřicha Nového byla pro Nováčka náročná, neboť hudba a dialogy ve hrách do sebe zapadaly, z mluveného slova se přecházelo do zpěvu. Přesto kapelníkem v Novém divadle vydržel s krátkou přestávkou plných deset let až do jeho zrušení v polovině roku 1948.

V roce 1939 složil Nováček hudbu k hudební veselohře Lidi, pozor na lidi (premiéra 1. února 1940 v divadle U Nováků, v bývalém Osvobozeném divadle).

V letech 1939 – 1941 napsal ještě hudbu k filmům Dívka v modrém, Život je krásný a Hotel modrá hvězda. V posledně jmenovaném filmu zazněla slavná píseň Slunečnice, kterou zpívala Inka Zemánková a pěvecký sbor Lišáci. Na plátně se v roli dirigenta objevil Eman Fiala a hudební synchron natočila studiová kapela, v níž byli i někteří členové z orchestru R. A. Dvorského. Gramofonovou nahrávku Slunečnice nahrála Zemánková s Lišáky za doprovodu orchestru Karla Vlacha.

V roce 1941 začal Nováček spolupracovat s gramofonovou firmou Esta:

„Na vážnější muziku měli v Estě Jana Seidela, mně si pak vybrali na populár. Byl jsem tedy hudebním režisérem, a to mi poskytlo mimo jiné možnost uplatnit při nahrávání více vlastní skladby. U Esty jsme měli obor činnosti rozdělený, já jsem měl na starosti taneční muziku, Emil Ludvík jazz a Sláva Mach lidový populár. Ludvíkovy desky se však špatně prodávaly, lidi tehdy na jazz moc nebyli.“

Právě proto byl Nováček uměleckým vedením firmy Esta vyzván, aby pro účely nahrávání vytvořil studiový orchestr, který měl nahrávat tehdejší moderní populární hudbu:

„Taneční muzika, kterou jsme dělali, byla do jisté míry šablonovitá, to se musí přiznat, v tom obsazení se toho také tehdy mnoho dělat nedalo. Nahrávali jsme většinou v Domovině v Holešovicích. Sestavil jsem si pro účely nahrávání vlastní taneční orchestr, v němž hráli samí prominenti z různých pražských stálých orchestrů: trumpetisté Vlasta Kloc a Alois Wolf – ten byl dobrý improvizátor, zatímco Vlasta byl výškař a bezpečný leader, na trombón hrál Standa Kukačka, Alois Bureš a Ferdinand Hrubý na tenorsaxofony, dále J. Vitouš. Na buben hrával Mottl, na klavír Hromádko a jindy Vladimír Horčík. Měl jsem čtyři saxofony a sám jsem dirigoval. Občas jsem si přivzal z Národního divadla šest houslí a někdy i violu a cello.“

Na nahrávkách někdy spolupracoval i slavný trumpetista a skladatel české lidovky - Karel Vacek.

 

V první nahrávací frekvenci Nováčkova studiového orchestru ze dne 29. září 1941 byla natočena píseň Slunečnice v podání Boženy Portové a vokální skupiny Lišáci.

Nahrávací aktivita jeho studiového orchestru se rychle zvyšovala a dosáhla celkem 147 nahrávek do konce roku 1945.

S Nováčkovým orchestrem často spolupracovali filmoví herci a herečky, kromě již uvedeného například František Filipovský (Šlágr sezóny), Jára Kohout (Kvůli tvým očím), Jindra Láznička, Rudolf Hrušínský (Hoďte mi růži), Ljuba Hermanová (Škoda že nejste kouzelníkem, Smím, jistě smím), Jiřina Šejbalová. Dále pak zpěváci Josef Hořický, Rudolf Cortés, sestry Skovajsovy, J. M. Kamenický, Věra Stránská a také populární subrety z pražských operetních divadel, například Marie Norrová, Kamila Strnadová, Nelly Gaierová, Fany Koudelová, Věra Zemanová.

Nováčkova kapela také nahrávala swingové orchestrální skladby jako třeba Swing It Magistern ze švédského filmu Celá škola tančí, nebo Balada v dešti, Modravé dálky, Putování k oase, Mistrál, Hrály dudy, Pouliční serenáda.  

Od roku 1942 do roku 1945 nahrával jeho orchestr také původní slovenský repertoár, ve kterém doprovázel slovenského herce a zpěváka Františka Krištofa-Veselého a dr. Janka Blaha.

Nejprodávanější tituly Nováčkova orchestru na gramodeskách byly skladby Nevěrná Rosita, Ťuky, ťuky ťuk v podání pěveckého kvarteta Lišáci, dále Růžová krinolína, kterou zpívala zpěvačka z Nového divadla – Kamila Strnadová.

Poslední nahrávky Nováčkova studiového orchestru pro firmu Esta pocházejí ze 7. prosince 1945. Konec tohoto hudebního tělesa souvisí s největší pravděpodobností se znárodněním československého gramofonového průmyslu a novému přístupu ke dramaturgii nahrávaných snímků.

Po válce složil Nováček hudbu ke hře Loď živých v Divadle U Nováků a pro Nové divadlo Oldřicha Nového ještě hudbu ke hrám Jean a Chůdy pana Celestýna. V roce 1947 absolvoval skladbu na pražské konzervatoři u Aloise Háby.

V stejném roce napsal pro nové uvedení hry Pěst na oko Voskovce a Wericha tři písně Po stopách Čehonových, Balada o byrokratovi a Nedáme se otrávit, kterými doplnil původní hudbu Jaroslava Ježka. Během roku 1948 pracoval na hudbě k filmové komedii U kamenného stolu.

Nováčkovy další podrobnější osudy nejsou prozatím známy.

V padesátých letech složil ještě Za čím, za čím, Už to zpívají vrabci na střeše, které zpíval Rudolf Cortés. Z vážné hudby pak Duo pro housle a violoncello a Koncertní fantasie pro klavír a orchestr.

Zemřel 27. března 1979.

C
C

Dostupné desky:
 

RAD

 

RAD

 

RAD

 

RAD

 

 



 

 

 

 

 

 

 

 

   
       
     
  CS Retro Music, 2010