Narodil se roku 1903, pocházel z Prahy, původně pracoval jako vyučený měditiskař, ale od mládí zároveň účinkoval v různých podnicích, kde se uplatnil jako zpěvák a protagonista komických scének. Počátkem dvacátých let nastoupil profesionální dráhu, přičemž v průběhu let vystřídal několik scén (Tylovo divadlo, Švandovo divadlo, Aréna), načež založil vlastní kabaret Modrý velbloud, který však měl jen krátkou existenci. Mrázek pak krátce působil v Divadle Varieté, aby nakonec na čtvrtstoletí zakotvil v Divadle Na Fidlovačce.

Zvláště v dekádě dvacátých a třicátých let dosáhl v Praze značné popularity mezi lidovým obecenstvem. Kromě tálých operetních scén vystupoval také v řadě revuí, estrád a zábavných programů. Fanda Mrázek vynikal tím, že nikdy neusiloval o odlišování provedení hraných postav, vždy se snažil vystupovat sám za sebe; v tomto mu byl za vzor francouzský zpěvák Maurice Chevalier. Přestože Fanda Mrázek nikdy nenalezl pochopení u kulturních odborníků, jiní významní umělci (například Jan Werich) považovali jeho zcela vyprodaná představení v Lucerně za notně inspirativní.
Přestože se Mrázek proslavil již počátkem dvacátých let, film si ho všiml až na počátku třicátých let. V prvních zvukových letech patřil mezi oblíbené představitele mladokomických milovníků, připomeňme si tak alespoň tituly Šenkýřka U divoké krásy (1932), Strýček z Ameriky (1933), Z bláta do louže (1934), Život vojenský - život veselý (1934), Barbora řádí (1935), Klapzubova jedenáctka (1938) nebo Ženy u benzinu (1939). Bezesporu nejslavnější Mrázkovou filmovou rolí byl detektiv Ferda Brázda z hudební veselohry Pepina Rejholcová (1932). Z pozdějších let si jistě každý vzpomene na snímky Poslušně hlásím (1957) a Pět z milionu (1959). Kromě účinkování na divadle a ve filmu vynikl Fanda Mrázek také jako hudební skladatel a textař, četné autorské písně také
nazpíval na gramofonové desky. Snažil se o prosazení také jako operetní libretista (Hladový milionář, Brandejští dragouni). Vzpomínkou na jeho písně a komické výstupy je CD Fando, ty kluku zlatej, vydané v roce 2005. V době války, kdy se načas přestal angažovat ve filmu, napsal a vydal také dva humoristické romány (Šťastný člověk, 1941; Bída je pes, 1944). V rukopise zůstaly nedokončené dvě vzpomínkové knihy, psal také povídky, pohádky, monology a skeče ke svým výstupům. Zemřel v roce 1970.

C