Snad skoro každý někdy slyšel staré šlágry Hm, hm, ach ty jsi úžasná, Dívka k rytmu zrozená, Je na západ cesta dlouhá, Bílé Vánoce (česká verze White Christmas) nebo Valčík na rozloučenou (česká verze Auld Lang Syne). Starší generace si vzpomenou i na Dárek na památku nebo Pod starou lucernou. Na mimořádné trvanlivosti těchto písní mají svůj podíl i krásné texty, které vděčí za svůj vznik jedinému autorovi. Zatímco slova žijí dodnes, jejich tvůrce, poetický textař Jaroslav Moravec, je dnes už téměř zapomenut.

V éře swingu přitom patřil mezi dvojici našich nejúspěšnějších a nejplodnějších textařů; o první příčku se dělil s právě tak vynikajícím Karlem Kozlem. Písně s jeho texty se hrály denně v rozhlase, v nejvýznamnějších tanečních kavárnách, nahrávaly se na desky. Celkem otextoval více než tři stovky písní, z desítek z nich se staly opravdové hity.

Pozoruhodné je, že máme jen velmi málo pramenů o jeho životě, většinu z nich navíc jen velice stručných či útržkovitých. Následující článek se snaží tento dluh k této velké osobnosti naší taneční hudby 30. a 40. let aspoň částečně splatit a z drobných dílků pospojovat celistvější obraz.

Jak uvádí více zdrojů, Jaroslav Moravec se narodil v roce 1917. Podle Českého hudebního slovníku osob a institucí (dále ČHSOI) se tak stalo 2. května v Praze.

Dle více pramenů vystudoval obchodní školu. ČHSOI hovoří o „Vysoké obchodní škole“. Je-li tomu tak, má se tím na mysli zřejmě jedna z fakult ČVUT, která za První republiky nesla tento název. Pokud školu skutečně dokončil, musíme předpokládat, že se tak s ohledem na jeho věk mohlo stát až po znovuotevření českých vysokých škol po válce.

Pokud jde o hudební vzdělání, ČHSOI uvádí, že hudbě se učil soukromě.

Na počátky Moravcovy textařské kariéry, které se datují ke konci 30. let, vzpomíná jeho přítel, rovněž textař a příležitostný komponista Vilda Dubský ve svém článku Jaroslav Moravec – jeho život a jeho písničky z roku 1972 (časopis Melodie č. 9/1972). Dubský hovoří o tom, že začátkem okupace, se v pražské kavárně Union setkávala parta mladých lidí a vedla zde téměř denně dlouhé a široké diskuse o všeličems. „Unionka byla pro nás pro všechny – a pro Jaroslava taky – útočištěm a ostrovem klidu a pokoje, a jestliže se stalo, že jsme jedno odpoledne Unionku nenavštívili, měli jsme dojem, že nám něco chybí a že ten den nestál za nic,“ píše Dubský. K Moravcovi samotnému poznamenává, že byl: „ mladík na první pohled plachý, nesmělý, rozpačitý a plný zábran, věčně zamilovaný, ale své lásky tající, takže mnohdy ani sám předmět jeho zbožňování – dívka s tehdy obvyklou ruličkou ve vlasech – o jeho lásce nic nevěděla.“

Dubský dále uvádí: „Zajímala nás taneční hudba, písničky, swing. V té době postavil Karel Vlach svůj první orchestr a hrál na čajích na Střeleckém ostrově. Navzdory válečným omezením k nám pronikal stále víc a silněji jazz, swing a blues, potají se objevovaly první desky s Armstrongem, Fitzgeraldovou, ale také s Fredem Astairem a Ginger Rogersovou, zpívaly Andrew Sisters, hrál Jack Hylton a mnozí jiní. Zamilovali jsme se do těch písniček, které měly nové barvy, lákaly nás tím svým dráždivým posunem rytmu, byly půvabné a poutavé; chtěli jsme dělat taky takové, ale po česku. Nejprve jsme se rozcvičovali na překladech, ověřovali jsme si skutečnost, že český jazyk se svým nemilosrdným přízvukem a neproměnnou délkou slabik je pro zpěvné textování nesmírně složitý a nesnadný, ale nakonec jsme si troufli i na původní české písničky – a dařily se nám.“

První významný úspěch zaznamenal Moravec v roce 1939 s písní Je na západ cesta dlouhá, k níž hudbu složil klavírista a hudební skladatel Vlachova orchestru Leopold Korbař, a kterou nahrál a nazpíval (mimo jiné) R.A.Dvorský. Z roku 1939 se dobře ujala též píseň Hodiny spí, jejíž melodii složil Alfons Jindra. Hodiny spí spolu s další písní Žhavé srdce (h. Jan Rychlík) vyšly téhož roku na desce v podání Vlachova orchestru nazpívané Arnoštem Kavkou – šlo o první Vlachovu desku s Moravcovými písničkami.

Místo na textařském výsluní si Moravec utvrdil v roce 1940, když s Korbařem uvedli na scénu píseň Hm, hm, ach ty jsi úžasná, která se stala fenomenálním šlágrem mezinárodního rozměru. Píseň nahrál a nazpíval v pomalejším provedení Dvorský a v rychlejším, swingovém aranžmá se dočkala nahrávky od Vlachova orchestru v podání Arnošta Kavky a Sester Allanových. Úspěch zaznamenala v Německu, kde vyšla na deskách ve více provedeních.

Rok 1940 přinesl Moravcovi ještě další úspěchy: mj. písně Koncert nemluvňat, Mlčení ve dvou a Dívka k rytmu zrozená napsané na hudbu A. Jindry a Vystavím zeď kolem tebe a Pláče nebe nad mnou napsané s L. Korbařem.

Moravec se stal „dvorním“ textařem Vlachova orchestru. Jeho písně ovšem hrál a nahrával nadále hojně také R.A. Dvorský a v menší míře také další orchestry, např. Jaroslava Maliny či Emila Ludvíka. Spolupracoval s řadou skladatelů – kromě již zmíněných A. Jindry a L. Korbaře, textoval např. melodie Jana Rychlíka, Václava Pokorného, Kamila Běhounka či Jaroslava Maliny. Na deskách zpívali tyto písně nejčastěji Arnošt Kavka, Sestry Allanovy a sólově Jiřina Salačová, Inka Zemánková a R.A. Dvorský.

Z března 1941, se dochoval příspěvek, který Moravec napsal do jedné novinové ankety o moderní taneční hudbě: „Oddávat se rytmu znamená pro nás, mladou generaci, radovat se ze života, neboť rytmus je v úzké souvislosti s pravou podstatou života: srdce bije v pravidelném rytmu, dny a noci se střídají v rytmu, celá příroda je ovládána rytmem. Stejně tak je rytmus i markantním rysem našeho století technicky a strojů. Může se někdo divit náklonnosti mladé generace k rytmu a jazzu? To nikterak nemůže bránit mladému inteligentnímu člověku v chápání klasických hudebních hodnot. Že jazz není českou hudbou? Stačí slyšet desku s původním černošským orchestrem a naší domácí skladbu, aby každý pochopil, že jejich společný znak je jediný: rytmus neboli swing neboli hot - mnoho zbytečných výrazů s jedním významem.“ (Z ankety večerníku Expres, 1941 – cit. v Kronice české synkopy 2 – viz konec článku)

K Moravcovým písňovým textům Vilda Dubský v již citovaném článku píše: „Jaroslav Moravec psal texty, které byly vytvořeny z ryzího citu a velikého talentu. Zdá se, když se na ně díváme dnes, s odstupem třiceti a více let, že jsou snadné a samozřejmé, ale to je jen zdání. Všechno, co má za výsledek snadnost a lehkost, je ve svém zrodu velice nesnadné a obtížné – a Jaroslav Moravec pracoval na svých veršících poctivě a tvrdě, aby byly dokonalé a zářily jako malé drahokamy. Tehdy jsme měli o textech jiné představy než dnes. Mysleli jsme si, že bez vtipu, nápadu a obsahu to nejde, a podle toho jsme pracovali…Každý ten [Moravcův – pozn. TB] text měl své oprávnění, poslání a záměr, měl lidem co povědět. Že to byly písničky dobré, o tom svědčí nejnepodplatitelnější kritik – čas, který vymaže všechno, co nemá aspoň čtrnáctikarátovou ryzost.“

Skladatel Zdeněk Petr ve své knize Hudba přítelkyně vzpomíná: „Jaroslav Moravec byl jeden z nejplodnějších textařů, jaké jsem poznal. Stačil zásobit dvě gramofonové firmy, Ultraphon i Esta nahrály a vydaly spoustu písniček s jeho texty. Byl velmi pilný a také všímavý. Nosil po kapsách nápady, slogany, jichž často hospodárně využil, dostal-li od skladatele nápěv, na jehož začátku (přitažlivý titul, skoro viněta!) nebo na konci bylo možno v souhlase s rytmickým charakterem nápad uplatnit… Jaroslav Moravec šetřil časem a činil to se zvláštním půvabem. Když jsem ho jako pracovník Dvorského nakladatelství žádal, aby si vzal některý svůj nový text domů a jisté místo přepracoval, odpověděl: „Já to opravím hned tady“, stoupnul si k oknu a uprostřed kancelářského provozu pracoval mlčky tak dlouho, až byl příslušný verš v pořádku.“

K Moravcovu stylu práce se podařilo dohledat též krátkou zmínku Emila Ludvíka: „Moravec psal texty na hotové melodie; byl spíše intelektuál než citlivý poeta, tvořil dost pracně a své věci dlouho piloval.“ (Hudba pro radost 1964, září – říjen, str. 14-15 - cit. v Kronice české synkopy 2 – viz konec článku).

Leopold Korbař v jednom rozhovoru vzpomínal: „Jaroslav Moravec psal zásadně na hudbu. Nosíval při sobě takový malý notýsek a do něho si zapisoval názvy písní, které ho napadaly. Kdykoliv jsem mu zahrál nějakou melodii, zalistoval v notýsku a řekl: Na tuhletu píseň by se hodil tento název.“

Z nejvýznamnějších písní, které Moravec otextoval, vzniklých od roku 1941 do konce války lze uvést: Plaménky v očích tvých, Sladce mě líbej, Povím to tancem a písní a Psáno je ve hvězdách (vše h. A. Jindra), Tři věci (h. Vlastimil Kloc), či Školu lásky (h. K. Běhounek).
Moravec se příležitostně pouštěl též do skládání písniček s vlastní hudbou. Jak vzpomíná Zdeněk Petr „Stejně jako u jiných komponujících textařů končila samozřejmě také u Jaroslava Moravce skladatelská práce zápisem melodie s harmonickými značkami…“ Komponování se věnoval jen zřídka, ale zanechal za sebou několik velmi zdařilých, chytlavých melodií. Úspěchu se nejprve dočkala v roce 1940 jeho píseň Doktor swing. Z nejlepších kusů z dalších let lze připomenout Bé-bé (1941), Zamilovaný čmelák (1941), Prosinec a sníh (1942), Milý pane Nový (1943) nebo Kdo rytmus nezná (1943). Populární byly ve své době také Když nám bývalo šestnáct (1941), Nepoznám (1946) či Čekání (1946).

Zdá se, že Moravcova hvězdná éra skončila spolu s válkou. V poválečném období „nylonového věku“ byla jednak dočasně oslabena poptávka po českých písničkách související s přílivem západní hudby. Zároveň se vyrojilo mnoho nových textařských talentů. Přesto i v této době Moravec zůstával mezi čelnými textaři a připsal si na konto několik významných hitů: např. Nepoznám (1946), Tiše padá sníh (h. K. Běhounek, 1946), či Dárek na památku (h. L. Korbař, 1949), Svatební den (1954).

Pokud jde o soukromý život, z citovaného článku Dubského vyplývá, že Moravec byl ženatý a někdy začátkem 50. let se mu narodil syn.
Král českých swingových textařů zemřel v pouhých 37 letech v roce 1954. Hudební slovník uvádí jako přesné datum 26. února. Víme toliko, že zemřel tragicky; okolnosti žádný dohledaný pramen neupřesňuje.
 

Použité zdroje:

V. Dubský: Jaroslav Moravec – jeho život a jeho písničky, Melodie č. 9/1972

J. Kotek, J. Hořec: Kronika české synkopy 2, Praha 1990

Z. Petr: Hudba přítelkyně, Brno 2003J. Traxler: Život v rytmu swingu, Praha 2012

I. Rössler: Hm, hm, ach ty jsi úžasná..., Pozitivní noviny, 2009, (www.pozitivni-noviny.cz)

Český hudební slovník osob a institucí (www.ceskyhudebnislovnik.cz)

C

C